http://blog.dubr.net Komentáře Zápisníčku Ondřeje Dúbravčíka a jeho přátel... cs 7 Feb 2004 13:06:06 CET Ondra Dúbravčík http://www.dubr.net/img/stars.gif http://blog.dubr.net 37 11 http://blog.dubr.net/2004_01_03_archiv.htm#1079887788Ahoj,
fotka toho tataráku mě nestačí.Rád bých si ho udělal .Chybí mi recept.Velmi dávno jsem si ho dával často už si nepamatuji co tam bylo.Za případný recept děkuji Milan http://blog.dubr.net/2003_01_11_archiv.htm#1070014767Szkoda, że nie wszystko rozumie, ale bede zagladać.
Polska pozdrawia! :) http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1092773784Ondro, to jo, takhle jo. Ale jinak toho o něm a jeho honění estébáků moc nevím. Nesleduji ;-) .
Blueskine, vidíš, i tuhle informaci jsem zapomněl, i když myslím, že když to bylo aktuální, tak jsem to zaregistroval. Takže jestli tomu dobře rozumím, tomu trestu stejně unikl... http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#10929471692GB http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1092947169Linux se tam nevejde?! :-o Co to proboha má za disk? http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1092773784alois grebenicek je uz par mesicu po smrti, takze to te generalce zas tolik nepali.. http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1092773784Chlapce nevzdelany! Cibulka se urcite do tveho zorneho pole dostal. Viz posledni volby a jeho heslo \"...no konyčně\"! ;-) http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1091824994článek z Reflexu

Život v teráriu
LINDA KAZDOVÁ (26) je vysoká, štíhlá černovláska s jiskřivým úsměvem a zvonivým smíchem, který nechá rozeznít vždy, když je nejistá. Je krásná. Ostatně modelka. A právě modeling ji loňského roku dovedl do soutěže americké reality show s názvem Joe Millionaire - byla jednou ze čtrnácti dívek, z nichž si měl vybrat okouzlující milionář. Vyhrála. Ale nebylo to snadné.
Při pohledu na vás mě nenapadá jediný důvod, samozřejmě kromě finančního, proč byste si musela hledat partnera pomocí seznamovací reality show.

To se pletete, já se moc snadno neseznamuji. A vlastně všechny mé kamarádky mají stejný problém - žádná z nás neví, jak pořádně sehnat toho skutečného partnera. Tedy pokud mluvím o Čechách, v Americe je to jiné, mnohem snadnější. Tam se i kluci chodí bavit do barů a do klubů, takže když v Americe někam přijde skupinka holek, tak se k ní hned přitočí kluci a začnou se s ní bavit, jsou mnohem komunikativnější, zatímco tady se to moc nenosí, jako by tady ani nebyli pořádný mužský.


Takže vás k účasti v této reality show opravdu zlákaly jen peníze? Nebo jste taková idealistka, která věří, že touto formou najde toho pravého pana Božského?

Opravdu jsem si dovedla představit, že tam někoho takového můžete potkat. My do toho šly zcela naslepo, o celé akci jsem se doslechla od kamarádky, jež věděla jen tolik, že tady nějaká americká produkční společnost pořádá casting pro dívky, které jsou svobodné a chtěly by se zúčastnit natáčení reality show. O žádných penězích nebyla zpočátku řeč. Z produkce nám pouze sdělili, že se to celé bude jmenovat Dream Dates, že se to bude odehrávat na nějakém exotickém ostrově, kde bude spousta kluků a holek, které bude štáb po celý den natáčet. Všechno bylo strašně tajné, během natáčení, jež trvalo měsíc, jsme nesměly používat telefony, číst noviny, chodit na Internet. Tahle show už jednou v Americe běžela, takže produkce měla strach, abychom se nedozvěděly, o co v ní jde. Teprve když se nás všech čtrnáct dívek, z čehož byly čtyři Češky, shromáždilo v jedné krásné vile v Toskánsku, kde se všechno natáčelo, tak nám produkce prozradila, že se budeme ucházet o srdce kluka, který má na kontě osmdesát miliónů dolarů, ale zároveň je kovbojem odněkud z Texasu.


Proč zrovna kovboj?

Produkce hledala typického Američana ve stylu Marlboro Man, takže objížděli rodea a tohohle Davida vybrali skutečně na nějakém závodu v rodeu. A taky to opravdu byl člověk vytržený z americké divočiny a vržený do Evropy. Ve spoustě věcí byl úplně mimo, nevěděl třeba, jak se otevírá láhev šampaňského. Ale zase se to strašně hezkým způsobem snažil dohnat. V tom vlastně byla podstata této show - střet evropské ženy a amerického kovboje.


Co vám v tu chvíli blesklo hlavou?

V tu chvíli nic, mně opravdu nevadilo, že je to kovboj, nemám takovéhle předsudky. Překvapením však bylo, když jsme se dozvěděly, že to bude soutěž. Měly jsme tam už vytvořený určitý tým, všechny holky jsme spolu kamarádily, popíjely šampaňské, takže byl opravdu šok, když hned první den tři z nás musely soutěž opustit. A to znamenalo se sbalit, rozloučit a do půl hodiny opustit vilu. To bylo fakt hustý.


I vy jste však soutěž opustila, byť dobrovolně. Co vás k tomu vedlo?

Nikdo si nejspíš nedovede představit, jaký to byl nápor na nervy. Žily jsme pod neustálým dohledem, sice jako princezny, ale uvězněné na hradě - nikam jsme nemohly, zajít do města na nákupy nebo do baru bylo vyloučené, pořád jsme musely být v té vile pod dohledem kamer, které se rozjížděly, když jsme se budily, a zhasínaly, až když jsme usínaly. Nebylo možné si s nikým promluvit bez mikrofonu, což bylo psychicky náročné. Snahou produkce bylo zachytit naše emoce, takže se většina akcí děla formou překvapení - někam nás přivedli, posadili, my netušily, co se bude dít, a oni točili naše reakce. V tom spočívala ta show - produkce sice do ničeho nezasahovala, nikdo nám neříkal, co máme dělat, takže to byl reálný, nicméně poněkud umělý svět před kamerami. Takový podivný život v teráriu. Navíc čím méně dívek v soutěži zůstávalo, tím napjatější atmosféra mezi námi panovala. Zvlášť když mi pak David začal projevovat o něco větší náklonnost, tak ostatní začaly strašně žárlit a nejrůznějšími způsoby mě popichovaly. Chvíli se to dalo vydržet, ale jak dny běžely, bylo to pořád drsnější a drsnější. Až jsem se z toho složila. Druhý den u snídaně jsem mu řekla, že končím. Pak už jsem s ním o tom vůbec neměla šanci mluvit a okamžitě jsem musela opustit vilu.


Nicméně jste se zase vrátila.

V okamžiku, kdy už jsem byla vyloučená, mně došlo, že jsem jednala pod strašným tlakem a udělala obrovskou chybu, když jsem utekla jako zbabělec. Ale už se nedalo nic dělat, už jsem byla na letišti. A tam za mnou dorazili lidé z produkce, museli na mně vidět, jak jsem z toho strašně zdrcená, a nabídli, jestli bych se nechtěla do soutěže vrátit. Oni věděli, že by můj návrat mohl jejich show prospět coby oživující prvek. Občas se to tak v reality show děje.


Žárlila jste na své soupeřky, když už se šlo do finále?

Ke konci soutěže docela ano. Když jsem se po svém odchodu vrátila zpět a jedna soutěžící mi řekla, že se s Davidem na jednom rande líbala, tak mně to samozřejmě přišlo divné, protože na všech rande se mnou se choval, jako by mu záleželo jen na mně. Proto jsem na další schůzce uhnula, když mě chtěl políbit. V tu chvíli člověku nedojde, že je to vlastně reality show, takže to David musí rozehrávat se všemi holkami - nechápala jsem, proč mi jeden den říká, jak jsem velmi special, jak se do mě zamiloval, když mi druhý den ostatní holky vyprávějí, že se s nimi líbal. Jednoduše mi to od něj přišlo strašně nečestné. Proto jsem sáhla ke svým zásadám - když se líbá s druhými, nebude líbat mě. V tomhle já kompromisy nedělám - buď mě miluje, nebo ne. Později mi někdo řekl, že jsem hrála hard to get a že mi to vyšlo. Ale ve skutečnosti v tom žádná strategie nebyla, já jsem prostě taková.


Nakonec jste se dostala až do finále, během něhož se televize vyžívala v detailním záběru vaší tváře, na níž se zrcadlilo napjaté očekávání výsledku. Nebylo ponižující sedět a očekávat verdikt, který vám měl oznámit, zda byl opětován váš cit?

To bylo samozřejmě strašně ponižující, čirý obchod s city. A přesně o to produkci této reality show šlo. Oni byli šťastní, když se vyřazená dívka rozbrečela. A to se stávalo poměrně často. V normálním životě bychom to tak nejspíš neprožívaly, ale v tomhle zvláštním prostředí zvláštně pracovaly i emoce.


Opravdu jste Davida v tu chvíli milovala?

V tu chvíli jsem to tak skutečně cítila, opravdu jsem věřila, že by to třeba mohlo vyjít. On na mě byl strašně hodný, neustále mi kupoval nějaké pozornosti - třeba mi jednou přinesl malého skleněného pejska, protože se mi stýskalo po mém psíkovi. A takových drobností, kterými mi dával najevo sympatie, bylo hodně.


Co jste tedy pociťovala, když vám přišel oznámit, že jste v soutěži o jeho srdce vyhrála právě vy?

Ve chvíli, kdy už jsme ve finále zůstaly jen dvě, tak jsme ještě každá s Davidem absolvovala jedno rande. Poté nám sdělili, že nám David přijde oznámit, kterou z nás si vybral, a té dá promise ring, což znamená, že chce ve vztahu pokračovat. A to byly hrozné nervy, protože já si vůbec nebyla jista, že vyhraji. A pak přišel David a řekl, že si vybral mě, ale že mi ještě musí sdělit něco velmi vážného - a přiznal se, že mi celou dobu lhal, že je ve skutečnosti chudý, v kapse má jen dvě stě dolarů, a nikoliv osmdesát miliónů. Byl přitom strašně smutný, skoro se mi zdálo, že nemá daleko k slzám. Bylo mi ho moc líto.


Bylo to pro vás zklamání?

Vůbec ne, protože já tomu od začátku nevěřila. Jednak se mi zdálo nanejvýš nepravděpodobné, že by našli takhle milého, hodného a pozorného kluka, který by měl ještě ke všemu na kontě osmdesát miliónů dolarů, za druhé on se nikdy nechoval jako bohatý rozmazlený spratek. Proto jsem se jen rozesmála a říkala mu: \"Davy, it\'s O. K.\" Mimochodem v tom byl taky malý fígl produkce, o kterém jsem se však dozvěděla až zpětně. Je zajímalo, jak budu na to-hle Davidovo přiznání reagovat. Pokud bych ho chudého odmítla, tak nedostanu nic, pokud bych ho i přesto chtěla, dostanu šek na dvě stě padesát tisíc dolarů. A protože já si nikdy nevybírala partnery podle majetku, tak jsem řekla, že mi to vůbec nevadí.


Jste dodnes spolu?

Ne. A vlastně jsme spolu ani nikdy nebyli. Okamžitě po skončení natáčení jsem byla totiž poslána zpátky do České republiky, zatímco on musel zůstat v USA. Produkce nám zakázala jakýkoliv kontakt až do okamžiku, než se celá show odvysílá v televizi, což bylo koncem prosince. Měli strach, aby nás někdo neviděl pohromadě, a tím se neprovalilo, která z dívek se stala Davidovou vyvolenou. Nesměla jsem nikomu říct, že jsem vyhrála, dokonce ani rodičům, jinak mi hrozila pokuta pět miliónů dolarů. S Davidem jsem se tak znovu setkala až po třech měsících, když za mnou přiletěl do Prahy. Jenomže mezitím veškerá láska vyprchala. Bylo zvláštní pozorovat, jak se ten člověk v reálném životě chová úplně jinak než před kamerou - jako by najednou ztratil veškeré charisma. Snad to bylo tím, že v té show byl obklopen několika dívkami, které o něj všechny usilovaly, takže byl velmi sebevědomý, přitažlivý, okouzlující. To všechno teď zmizelo. Byli jsme společně posedět v jednom pražském baru a já pomalu zjišťovala, že jsem přece jen zvyklá na kluky s určitou intelektuální úrovní. Navíc se mi zdál strašně nedospělý. Byl mladší než já, dodnes třeba bydlí u rodičů. Taky se nikdy nechtěl vzdát života na venkově, zatímco já mám o své budoucnosti poněkud jinou představu.


Zmínila jste svou budoucnost - jaké plány s ní spojujete?

V létě ukončím svá studia na VŠE, obor mezinárodní obchod, a pak bych chtěla zkusit nějakou kariéru v Los Angeles. Ona je strašná škoda, že jsem nemohla odletět do Ameriky v době, kdy tam ta show běžela, protože si myslím, že by mi to přineslo určitou popularitu, již bych mohla využít pro modeling nebo třeba pro herectví, které mě také láká. Napsala mi třeba spousta lidí, dokonce jsem od jednoho fanouška dostala květiny, což bylo moc hezké, ale když jsem konečně směla odletět do USA, tak jsem zjistila, že ta show měla malou sledovanost. Zatímco první sérii sledovalo skoro čtyřicet miliónů lidí, tak tuhle už jen deset, což je na tamní poměry málo. Ale aspoň jsem už dostala nabídku na moderování jedné zdejší seznamovací reality show, což by mě bavilo, protože já se vždycky chtěla věnovat moderování, dokonce bych ráda jednou měla svou vlastní talk show. Ale zatím je to jen ve stadiu jednání.


Chtěla byste se věnovat herectví?

Určitě, dokonce jsem už začala chodit na herecké kursy k jedné Američance, což by se mi mohlo hodit, kdybych jednou opravdu odjela do USA. Chtěla bych to zkusit i na DAMU, pokud na to už nejsem moc stará.


Pravda je, že tady se člověk proslaví mnohem snadněji než v Americe. Stačí se párkrát objevit na obrazovce a už jste na obálkách bulváru.

To by se mi líbilo.


Už víte, jak naložíte se svou výhrou?

Ono to není tak jednoduché ani s těmi penězi. Buď dostanu plnou částku, ale vyplácenou v průběhu deseti let, nebo je budu chtít hned, ale pak dostanu jen diskontovanou hodnotu. Původně jsem si říkala, že sedm miliónů korun není málo, ale nakonec to bude asi jen sto tisíc dolarů. Ale tři milióny korun taky není málo, na nějaký menší byteček to snad bude stačit.


Pokud se dnes ohlédnete zpět - co vám účinkování v reality show Joe Millionaire přineslo?

Zpětně si říkám, že to vlastně byl úžasně strávený čas v přítomnosti velice milého člověka. My jsme si s Davidem opravdu hodně rozuměli, vždycky se ke mně choval strašně hezky, skutečný gentleman. Vlastně mě přepadá smutek, když na to tak vzpomínám. Ani nevím, proč mě to tak dojímá. Nejspíš jsem dneska nějaká rozcitlivělá. Omlouvám se za ty slzy, promiňte ... já ... nemáte papírový kapesník? Omluvte mě, ale už toho povídání necháme, ano?

http://blog.dubr.net/2004_01_08_archiv.php#1092516845Uf, to mi spadl kámen se srdce. Bál jsem se, že ironie nebude pochopena. To je, myslím, i pravý čas na to, abych upozornil všechny, kteří by snad po přečtení článku nabyli dojmu, že jsem s největší pravděpodobností nějaký zakomplexovaný -cátník se zastydlou pubertou a sklony k boastingu (mohl by to být odborný termín k sousloví \"chorobné vychloubání se\"?): Celý příspěvek (nejen úvod ;-) ) využívá vyjadřovacích prostředků Toho, jehož jméno se neříká (a jak já dodávam \"a na nějž se neodkazuje\" :-) ), a jeho sloh z minimální části odpovídá mé skutečné povaze.
Co se týče tvé připomínky, je samozřejmě zcela na místě. Byls použit jen jako nástroj výše zmíněného a spojení \"(ne)brát ohled na čtenáře\" a \"psát o SuperStar\" vlastně není zcela logické, ať už se závorkami, nebo bez nich.